Stres
Stresem je obvykle myšlen vnitřní stav člověka, který je něčím ohrožen nebo toto ohrožení očekává a jeho obrana proti těmto vlivům není dostatečně silná, nebo se dotyčný domnívá, že není silná.1 Slovo stres lze také doslovně přeložit jako „svírat“ či „utahovat.“2
Faktory, které spouští stresové reakce, se nazývají stresory.3Důležité je si uvědomit, že stejně jako je individuální samotné vnímání stresu, také vnímání stresorů je jedinečné. Tedy, co na jednoho působí jako stresor, druhý tak vnímat nemusí. Stresory se dělí na:
- vnější (hluk, nebezpečí),
- překážky týkající se naplnění primárních potřeb (spánku, jídla),
- zátěž při výkonu (časová tíseň, nadměrné požadavky, ale i nízké požadavky spojené s opakujícími se činnostmi),
- sociální stresory (sociální izolace, konflikty s rodinou, přáteli),
- vnitřní konflikty (nejistota, nízká sebedůvěra).
Stres však nemusí být jen špatný. Pokud ho rozdělíme podle kvality, existuje distres, který bývá doprovázen napětím a úzkostí a často vede k psychickým chorobám, ale také o eustres. Původcem eustresu jsou příjemné věci, jako třeba výhra, úspěch ve škole nebo zamilování.5
Rozdělení podle kvality však není jediné. Stres můžeme dělit podle doby působení. Akutní stres je náhlý a nejčastěji k němu dochází v důsledku ohrožujících a intenzivních událostí. Při akutním stresu může dojít až ke ztrátě paměti či dokonce ke ztrátě vědomí.6
Chronický stres naopak vzniká kvůli dlouhodobému působení zátěžové situace, která postupně spotřebovává síly, které organismus ke zvládání zátěže potřebuje. Může dojít až k úplnému vyčerpání. Za příčiny chronického stresu se udává například:
- dlouhodobý konflikt v rodinných vztazích,
- nedostatek spánku,
- nepříznivé životní prostředí.7
Reakce na distres
Stres na člověka působí v mnoha rovinách. Ať už se jedná o tělo, kdy se výrazně snižuje naše imunita, dochází k úbytku kostní a svalové tkáně, a naopak k nashromáždění tukové tkáně v oblasti břicha.8 A nejen to. Tělesná rovina je ovlivňována sníženou funkcí reprodukčních mechanismů, člověk může pociťovat bolesti na hrudi, bolesti hlavy, střevní křeče a mnoho dalších nepříjemností.9
Stres působí i na naší psychiku.Nejčastější reakcí na stres je úzkost. Další z obvyklých reakcí je vztek, agrese nebo apatie, která může dokonce přerůst v depresi.10 Stres může také negativně působit na proces učení, působí totiž na funkci hipokampu, který je centrem učení a paměti.11
Důsledky působení dlouhodobého stresu mohou být závažné. Z dlouhodobého hlediska je zvýšená hladina uvolňované glukózy jedním z faktorů vzniku tzv. stařecké cukrovky, často zvýšený tlak zase příčinou hypertenze. Vysoký tlak může naléhat na ischemickou chorobu srdeční, jejímž nejobávanějším projevem je infarkt myokardu.12
Více informací o psychosomatických onemocněních, způsobených mimo jiné stresory, naleznete v sekci Zdraví. Materiály nejen ke stresu, ale i k syndromu vyhoření pro vás přehledně shromažďujeme v sekci Multimédia.
Syndrom vyhoření
Podle Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra by syndrom vyhoření měli mít na paměti zejména lidé s vysokým vytížením a lidé pracující v pomáhajících profesích. Právě tito lidé na sebe totiž přebírají náročné pracovní úkoly a v práci tráví nadmíru času, přičemž často podceňují varovné signály, které jim tělo vysílá.
ZsMv dále uvádí, že syndrom vyhoření je stav chronického stresu. Tento stres vede k vyčerpání, a dokonce i pocitům méněcennosti a nedostatku úspěchu. Ve chvíli, kdy se syndrom blíží, a to většinou nenápadně a pomalu, už člověk není schopen účinně fungovat na profesní i osobní úrovni.
Rozdíl mezi stresem a vyhořením je záležitostí míry, což znamená, že čím dříve u sebe rozpoznáte a zachytíte následující příznaky, tím lépe se budete schopni vyhnout syndromu vyhoření:
- chronická únava
- nespavost
- zapomínání/zhoršení koncentrace a pozornost
- tělesné příznaky
- častější nemoci a ztráta chuti k jídlu
- úzkost
- deprese
- hněv
- ztráta radosti
- pesimismus
- izolace
- odloučení
- pocity apatie a beznaděje
- zvýšená podrážděnost
- nedostatečná produktivita a špatný výkon
Je skvělé, pokud nemáte žádný z těchto problémů. Měli byste však mít ttgvšechny tyto varovné signály na paměti . Udělejte si čas a poctivě zhodnoťte míru stresu ve vašem životě. Naučte se říkat „Ne,“ dobře si organizujte svou práci a travte svůj volný čas činnostmi, které máte rádi. Pro inspiraci se můžete podívat do sekce Péčuj o sebe. Pokud cítíte, že potřebujete vyhledat odbornou pomoc, přejděte do sekce Pomoc.
Reference
Stres
- Křivohlavý, J. (1994). Jak zvládat stres. Praha: Grada.
- Janíček, P., Marek, K. a kol. (2013). Expertní inženýrství v systémovém pojetí. Praha: Grada.
- Selye, H. (1966). Život a stres. Bratislava: Obzor
- Křivohlavý, J. (1994). Jak zvládat stres. Praha: Grada.
- Halan, Y. C. (2005). Managing Stress. Slough: NEW DAWN PRESS GROUP.
- Matoušek, O. (2003). Pracovní stres a zdraví. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce.
- Hartl, P. & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník. Praha: Portál.
- Ayers, S. & Visser, R. (2015). Psychologie v medicíně. Praha: Grada.
- Rice, W. H. (2012). The Handbook of Stress Science: Biology, Psychology and Health. Thousand Oaks: SAGE.
- Atkinson, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
- Kim, J. J. & Yoon, K. B (1998). Stress: Metaplastic effects in the hippocampus. Trends in Neurosciencees, 21(12), 505-509. doi: 10.1016/S0166-2236(98)01322-8.
- Atkinson, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Syndrom vyhoření