První pomoc pro duševní zdraví
První pomoc pro duševní zdraví je termín, který bývá používán jako odpověď lidem, kteří čelí krizi v oblasti duševního zdraví. Když jsme svědky nehody, víme kam zavolat a jak podat první pomoc osobě s fyzickým zraněním.
Ať už se nacházíme v krizi my sami, náš blízký, kamarád, kolega nebo vrstevník, prvním krokem je vědět, jak se pozná krize a jak na ni vhodně reagovat. Lidé, kterým byla diagnostikována nějaká duševní potíž, možná zažili krizi v minulosti, a právě to je dovedlo k vyhledání pomoci, diagnóze a léčbě.
S krizí se ale může setkat každý z nás. V takovém případě se můžeme cítit velmi zmatení, vystresování a zranitelní. A okamžitá pomoc je tedy na místě. Symptomy zahrnují vážnou úzkost, depresi, potíže ve zvládání každodenních aktivit a pracovních úkolů.
Každý člověk ale může prožívat tento akutní stav jinak. Někdo se vyhýbá kontaktu s okolím, potýká se se studem za svůj stav a bojuje s extrémními pocity a nedostatečnou schopností podílet se na každodenních aktivitách tak, jako dříve. Rozdíly takových akutních stavů jsou různé nejen u každého jedince, ale i napříč věkovými kategoriemi. Sebepoškozování a sebevražednost představují extrémní příklady takové krize.
Všichni se můžeme naučit rozpoznat náznaky zhoršení duševního zdraví a základní gesta, kterými můžeme pomoci sobě, rodině nebo našim přátelům k lepšímu zvládnutí situace, bude-li třeba. Pokud však máte pocit, že jste na pomoc sobě nebo blízkému krátcí, můžete se obrátit na odbornou pomoc.
Čeho si všímat u dětí a jak s nimi mluvit o duševním zdraví ? Kdo je kdo a na koho se obrátit ?
Krize a možná odpoveď na ni
Když se setkáme s krizí v oblasti duševního zdraví poprvé, máme možnost využít postupy, které se osvědčily v minulosti, nebo si osvojit strategie nové. Pomoc sobě sama je důležitou součástí vyrovnání se s krizovou situací, protože vychází z osobních zkušeností, a je tak šitá každému z nás na míru. To co může být vhodnou vyrovnávací strategií pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého a naopak. Každý fungujeme jinak a každý tak máme na dosah jiné techniky vyrovnání se se zátěží a stresem, na základě kterých můžeme hledat další nové postupy, které nám mohou pomoci.1
Strategie, které lze využít při zátěži a krizi:
- Připuštění si emocí, ať už pozitivních nebo negativních. Kontrola vlastních emocí není vždy projevem síly.
- Schopnost sdílet a sdělovat.
- Kontakt s vlastním tělem. Tělo nám může dát první znamení, že něco není v pořádku. Může nám pomoci poznat, kde jsou meze únosnosti určitých situací.
- Uvědomění si vlastních potřeb.
- Vědomí vlastních hranic – asertivita.
- Orientace v situaci s využitím nám dostupných prostředků a informací.
- Schopnost využít vlastní starší zkušenost.
- Schopnost využít zkušenosti blízkých lidí: důležitou součástí vyrovnávacího procesu je řešit krizi s rodinou nebo s přáteli.
- Otevřenost neobvyklým tvořivým řešením, zapojení fantazie.
- Využití vzorců kolektivního chování, například společenských rituálů.
- Víra a naděje.2
Organizace Nevypusť duši vyrobila Můj osobní krizový plán, který může být důležitým nástrojem pro lepší zvládání krize. Jeho vyplnění může pomoci k identifikaci právě těch strategií, které jsou nám blízké a které se nám osvědčily v minulosti. Zároveň nám připomíná, na koho se můžeme obrátit v případě, že potřebujeme pomoci.
Dalšími nástroji psychologické pomoci mohou například být:
- Dýchání do trojúhelníku: návod 1 a návod 2.
- Autogenní trénink.
- Zakotvení v přítomnosti.
- Zastavení úzkostí pocházejících z myšlenek.
- Jacobsonova progresivní svalová relaxace.
A také účinné aplikace, které můžete vyzkoušet, nejen pokud se nacházíte v krizi:
- Calmio: první česká meditační aplikace podložená vědou.
- Nepanikař: pomoc při depresi či panice.
- Daylio: deník, nálady, poznámky.
- První psychická pomoc.
- Mobilní aplikace Koronavirus Covid-19 v České republice: (komplexní mobilní aplikace s informacemi z ověřených zdrojů, zaštiťuje Karlova univerzita, zdarma ke stažení v Google Play a App Store).
Čeho si všímat u dětí a dospívajících?
Zde naleznete vybrané znaky, které napovídají, že stav duševního zdraví dítěte si žádá pomoc a podporu.
Obecně si u dětí a dospívajících všímáme změn v jejich chování, prožívání a v komunikaci, které přetrvávají déle než 2 týdny.
- Nepochopitelné výkyvy nálad (pocity smutku, strachu, vzteku, apatie, podrážděnosti, úzkosti či deprese)
- Vyhýbání se kamarádům či blízkým
- Ztráta zájmu o oblíbené aktivity
- Samotářství
- Potíže s autoritami
- Rizikové chování (zejména užívání návykových látek, bojovnost)
- Špatné soustředění, roztržitost
- Zhoršený školní prospěch
- Potíže se spánkem
- Nečekané změny váhy, časté zvracení, opakované návštěvy toalety, chronické bolesti hlavy či břicha
- Zanedbávání vlastního vzhledu
- Nízké sebevědomí
- Vidění věcí či slyšení hlasů, které nejsou reálné
- Sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či tendence
V řeči se může objevovat absence smyslu života či přání umřít (Nemá to smysl. Už na tom nezáleží. Kéž bych umřel. Nikomu na mně nezáleží. Už se o mě nebudete muset strachovat. Chci umřít.). V takovém případě je potřeba zbystřit, může se jednat o znak sebevražedných myšlenek, které je potřeba vzít vážně.
Jak pomoci dítěti při úzkosti: materiál zpracovaný organizací Nevypust' duši zde.
Jak mluvit s dětmi o duševním zdraví?
Je potřeba mít na paměti, že my všichni, děti o dospělí, zažíváme obtížné situace či stres, který nám může někdy přerůst přes hlavu. Dospělí mohou mít pocit, že mluvit s dětmi o duševním zdraví pro ně může být znepokojující, a proto by se mu měli vyhnout. Jiní se domnívají, že to není téma, o kterém by bylo potřeba mluvit s dětmi, a někdo jednoduše neví, jak na to. Nicméně, mluvit o duševním zdraví je potřeba od mladého věku. Díky tomu mohou děti lépe porozumět svým emocím a mohou se naučit se o své zdraví pravidelně pečovat, a stát se tak psychicky odolnějšími.
Od útlého věku se učíme o pocitech. Můžete dítě podpořit tak, že se tématu jejich pocitů budete věnovat a v průběhu dne berete na vědomí, jak se dítě cítí a pojmenováváte jeho emoce (Vidím, že tě tohle naštvalo. Cítím, že jsi smutný.). Tím mu dáváte zprávu, že je v pořádku během dne cítit řadu emocí. Můžete také mluvit o tom, jak jejich pocity ovlivňují jejich tělo (Když cítí smutek, jsou spíše unavení, nebo plní energie? Když cítí radost, co se děje s jejich obličejem?) nebo jaké myšlenky je v danou chvíli napadají. Tím jim zrcadlíte, jak jsou naše pocity, myšlenky a tělo propojené a vše má vliv na naše duševní zdraví.
S dětmi je třeba o duševním zdraví hovořit otevřeně. Pokud vědí, jak podpořit své duševní zdraví a jak zachytit signály duševních potíží, pomůže jim to snadněji pochopit jejich rozpoložení a něco se situací udělat. Mluvit o duševním zdraví je stejně důležité jako mluvit o tělesném zdraví. Existují jednoduché možnosti, jak toto téma zařadit do každodenního rozhovoru s dítětem.
Důležité tipy:
- Vyberte vhodné místo a čas – příjemné, klidné prostředí, dostatek času na povídání a pocit bezpečí a důvěry.
- Mluvte srozumitelným jazykem.
- Naslouchejte, buďte trpěliví a dejte dětem svou plnou pozornost.
- Ptejte se otevřenými otázkami.
- Berte na vědomí pocity dětí.
- Buďte podpůrní a empatičtí.
- Sdílejte s dětmi v adekvátní míře, co sami zažíváte.
- Podpořte je, aby si řekly o pomoc, když ji budou potřebovat.
- Děti se nestanou zranitelnějšími mluvením o citlivých záležitostech – probírání složitých témat s dětmi, které bojují s nejrůznějšími obtížemi, je užitečné, nikoliv ubližující.
Každé dítě může v rozhovoru reagovat jinak. Důležité je dětem ukázat, že o tom mohou s dospělým mluvit. Je potřeba nebagatelizovat věci, které s vámi děti sdílí, nesoudit a nebát se ticha v rozhovoru. Nemusíte situaci hned řešit či nabízet rady – děti pro své duševní zdraví častěji potřebují vyslechnutí a podporu.
I když si nejste jistí, co v takovém rozhovoru říct, je důležité ho začít, a ukázat tak dětem váš zájem. Níže je pár tipů, jak takový rozhovor začít:
- Vypadáš, že nejsi ve své kůži dnes. Chtěl by sis popovídat o něčem?
- Řekl jsi, že se dnes stalo…/ že ses dnes cítil… Jak se cítíš teď?
- Vypadáš dnes… Je něco, co pro tebe můžu udělat?
- Mám o tebe v poslední době obavy.
Užitečné materiály pro komunikaci s dětmi zpracovali psychologové Armády ČR
Kdo je kdo a na koho se obrátit?
Duševním zdravím se zabývá řada odborníků různých profesí. Může být těžké se vyznat a v danou chvílí si vybrat, na koho se obrátit.
Linka bezpečí vysvětluje rozdíl mezi psychologem a psychiatrem v následujícím videu.
Dále pak uvádíme pojmy, které se v oblasti duševního zdraví často vyskytují. Důležité je vědět, že pro každého exituje vhodná pomoc. Pokud vám první kontakt nevyhovuje, nebojte se to zkoušet dál!
Psychoterapeut
Vzdělání: ukončený akreditovaný psychoterapeutický výcvik, který zpravidla trvá několik let (zpravidla alespoň 4 roky). Označení terapeut není jasně ohraničeno zákonem – proto je důležité si výše zmíněné kritérium vzdělání zkontrolovat na stránkách terapeuta či při osobní konzultaci. Vodítkem také může být členství v České asociaci pro psychoterapii (ČAP) nebo v České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČPtS ČLS JEP). Dále můžete dát na reference vašich dobrých známých či přátel. Také internetové recenze mohou být nápomocné, ale je třeba je vždy brát s jistou rezervou (potřeby jednotlivých lidí v psychoterapii jsou velmi odlišné, co může vyhovovat vašemu příteli, nemusí vyhovovat vám).
Profesní dovednosti: Umění aktivně naslouchat, budování terapeutického vztahu, vytvoření bezpečného prostředí, umění citlivě dávat zpětnou vazbu, pomáhat pracovat s emocemi klientů, projevuje empatii, má schopnost hledat souvislosti v prožívání a chování klientů. Tyto dovednosti by měly být společné všem psychoterapeutům, další konkrétní dovednosti a techniky se liší dle typu psychoterapeutického výcviku (např. psychoanalytický, existenciální, kognitivně-behaviorální, atd.).
Kdy vyhledat psychoterapeuta:
- Pro řešení vztahových nebo rodinných problémů (párová terapie, rodinná terapie).
- Při dlouhodobém pocitu osobní nepohody, stresu.
- Když se v životě neposouváme, chceme rozvíjet vlastní potenciál.
- Pokud máme nějaké nevyřešené situace z minulosti, které nás trápí a ovlivňují i přesto, že si to nepřejeme.
- Když se chceme zbavit obtěžujících strachů či zvyků, změnit svoje chování.
- Pokud nám chybí prostor pro autentické prožívání a chování – klient může terapeutovi svěřit i věci, které třeba nechce nebo nemůže řešit se svými blízkými, ale jsou pro něj důležité.
- Pokud chceme lépe porozumět sami sobě, svému chování. Může pomoci konfrontovat se s vlastními problémy v bezpečném prostředí.
- Při úzkostech.
POZOR: Pokud máme potíže, které nás dlouhodobě negativně ovlivňují a naprosto nám znemožňují běžné fungování – na ty je samotná terapie krátká: primárně je nutné vyhledat psychiatra a léčbu u něj lze vhodně doplnit terapií. V případě akutního ohrožení života je třeba zavolat na krizovou linku pomoci.
Psycholog
Vzdělání: Absolvent pětiletého studijního programu jednooborové psychologie na VŠ. Klinický psycholog má k tomuto vzdělání navíc atestaci z klinické psychologie a může pracovat ve zdravotnických zařízeních.
Profesní dovednosti: Znalost použití psychologických diagnostických metod (výkonových a osobnostních testů i projektivních metod) a jejich vyhodnocení. Poskytování konzultací klientům při méně závažných obtížích, případné nasměrování. Zde záleží na konkrétním uplatnění psychologa. Školní psycholog především řeší klima ve třídách, výchovné problémy, šikanu nebo pomáhá s výběrem povolání školákům. Psycholog například v oblasti náboru zaměstnanců se bude zabývat především diagnostikou osobnosti, intelektu a pozornosti, a vybíráním vhodných kandidátů dle stanovených kritérií.
Kdy vyhledat psychologa ?
- Pokud potřebujeme nějakou část naší psychiky otestovat (například pokud si myslíme, že máme syndrom ADHD, nebo pokud se domníváme, že děti zaostávají ve svém vývoji, a tak chceme zkontrolovat úroveň jejich kognitivního vývoje, máme podezření na organické poškození mozku, nebo pokud při vstupu do zaměstnání musíme absolvovat osobnostní test, atd.).
- Pokud sháníme krátké a konkrétní poradenství – řešíme konkrétní problém, který potřebujeme probrat a ujasnit si myšlenky. Obecně poradenství jde méně do hloubky a bývá i časově kratší než terapie (několik sezení u psychologa vs. psychoterapie několik desítek sezení).
- Velmi často psychologové také mají absolvovaný psychoterapeutický výcvik, a mohou tak poskytovat terapii.
- Můžeme se s nimi setkat v rámci zdravotnických zařízení nebo týmů v komunitních službách (například v Centrech duševního zdraví).
Psychiatr
Vzdělání: Lékařské vzdělání se specializací v oboru psychiatrie.
Profesní dovednosti: Znalost psychiatrických diagnóz, farmakologie, možnost předepisovat léky a psychiatrickou léčbu jako takovou, posuzovat jak psychické ,tak fyzické aspekty duševních onemocnění.
Kdy vyhledat psychiatra?
- Pokud máme akutní potíže, které mají závažný charakter a projevují se jak na psychické úrovni (negativní prožívání, pocit, že život nemá smysl,...), tak fyzické úrovni (problémy se spánkem, neustálá únava,...). Může jít o začínající projevy lehké či těžší depresivní poruchy, bipolární poruchy, schizofrenie, silné úzkosti a další.
- Pokud máme potíže, které nám znemožńují normální fungování, a tyto potíže již trvají několik týdnů.
- Při intenzivních emočních problémech a těžko zvladatelných úzkostech.
- Pokud máme halucinace či slyšíme a vidíme věci, které ostatní neslyší a nevidí, a které nás obtěžují (obtíže spadající do spektra psychotických onemocnění).
- Pokud máme potíže s konzumací alkoholu či jiné látky – nemáme ji pod kontrolou a konzumaci neumíme sami omezit. Může se týkat i závislostí na aktivitách.
- Pokud máme poruchu příjmu potravy (anorexie, bulimie, ..).
- Pokud jsme nebezpeční pro sebe či druhé (sebepoškozování či na druhé straně násilné chování vůči druhým, např. u člověka s disociální poruchou osobnosti).
- Nejčastěji pracuje v ambulancích a všeobecných či psychiatrických nemocnicích.
Role dalších odborníků v péči o duševní zdraví
Praktický lékař: pokud se necítíme psychicky dobře, ale nevíme, jak to uchopit, můžeme zvolit i návštěvu praktického lékaře, který může udělat základní zhodnocení našich potíží a posléze nás může pomoci nasměrovat na další odborníky.
Sociální pracovník: pokud jsou naše psychické potíže spojeny s naší finanční situací, hledáním práce či problémy se zajištěním existenciálních potřeb, může nám pomoci i sociální pracovník. V první řadě může jít o konkrétní řešení naší situace – může nám poradit, jaké kroky podniknout, abychom změnili současnou situaci, což posléze může pomoci zlepšit náš psychický stav.
Peer konzultant: plnohodnotnou součástí týmů mohu být peer konzultanti, lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním. Předávají zkušenosti s duševním onemocněním a jeho zvládáním.
Krizová centra a linky: pokud je náš psychický stav velmi závažný, není radno zbytečně čekat a odsouvat čas, kdy vyhledáme pomoc. Může jít o situace, kdy nemáme chuť dále žít a zvažujeme sebevraždu, pokud nevíme, kudy kam a život se nám zdá nesnesitelný, že už ho dále nezvládneme. V takové chvíli je lepší okamžitě zavolat na krizovou linku či dojít přímo do krizového centra, kde jsou specializováni na řešení akutních krizí a pomohou nám řešit náš aktuální stav, a mohou nás dále odkázat na následnou péči, ve chvíli, kdy se náš stav zlepší. Seznam krizových kontaktů pro celou ČR k nalezení zde.
Centrum duševního zdraví: je službou, která má pracovní tým složený jak z psychiatra, tak sociálního pracovníka, a také z peer pracovníka (člověk, který má svou vlastní zpracovanou zkušenost s duševním onemocněním), tudíž umožňuje komplexní řešení potíží v oblasti duševního zdraví. Pomoc zde lze vyhledat v případě příznaků závažných duševních onemocnění (především schizoafektivních poruch, bipolární poruchy a závažné deprese).
